COT Plzeňsko: zápisky & analýzy hlavního rozhodčího

16. 7. 2024

Co se událo několik měsíců, dnů i hodin před startem plzeňské série Kwak Czech O-Tour? Co se povedlo a co naopak tak úplně ne? Kolik hlavní rozhodčí naběhal a nachodil kilometrů v terénu před závodem? Přečtěte si zápisky našeho centrálního hlavního rozhodčího Adama Hájka.

Etapa 1 (Hůrky)

U stavby první etapy nás provázela spousta komplikací. Věc, na kterou jsem narazil při první větší kontrole tratí bylo, že se mi zdála kolečka strašně velká, po přeměření v OCADu ale rozměr 7,5 mm souhlasil. Pak jsem si tedy ještě jednou ověřil vzdálenost v mapě vůči reálné situaci a tam už to tak úplně neodpovídalo. Mapový soubor byl stejný jako na JWOC a byl dodán v patnáctce, stavitel to ale nějak podložil v desítce a problém byl na světě – všechny tratě byly 1,5x delší než měly být. A devítikilometrový middle asi nikdo běžet nechce. Takže se všechny tratě mohly zahodit a začít úplně od znova.
No jo, ale místo startu se nám docela hodilo, jenže některé kratší tratě vedly v podstatě po přímce start-cíl. A tak ani druhá verze všech tratí nakonec nebyla vůbec použita a cca 2-3 týdny před tiskem se rozhodujeme vysunout cíl z arény do lesa a tak přispět k zajímavějším tratím.
Pomůže taky revize prostoru bažinek a hustníků, kde jsou rozběhové kontroly a tak nakonec máme konečně relativně dobré tratě. Úskalí tam však jsou, například úzké hrdlo kousek před cílem, kterým se musí všechny tratě protáhnout a nebo vedení linie a DH10 jedinou možnou cestou ze startu (přes chatovou osadu). Vše ale nakonec dopadá dobře a samotný závod a reakce závodníků nakonec předčily mé očekávání.

Etapa 2 (Hůrky)

Druhá etapa byla navržena v terénu, který na klasiku nebyl úplně optimální, hlavně pro kratší kategorie. Hned od začátku bylo jasné, že delší kategorie budou muset využít i prostor za silnicí, který je pro volby vhodnější. Počítali jsme s přeběhem silnice, ale ze strany JWOC zaznělo, že se dá v pohodě použít propustek pod silnicí a že to sami i zvažovali pro juniory. To mě přesvědčilo, že to bude v pohodě a začali jsme ho komponovat do tratí.
Když jsem však dorazil propustek okouknout, tak jsem se dost zhrozil. Nízký strop, hodně vody, silný proud (zrovna dost pršelo), takže znovu otevírám variantu přeběhu přes silnici, ale na vyřešení povolení je prý moc pozdě. Nakonec se stavitelem připravujeme variantu povinného postupu, na jehož obou koncích bude kontrola a bude obousměrný. Vše se snažíme co nejlépe popsat v pokynech, aby závodníci nebyli překvapeni.
Za silnicí běží kategorie H18A, H21A, H35A kratší smyčku, jen H21E tam má něco delšího, ale rádi bychom je i tak vytáhli na krásné otevřené skalky u druhého radia. Nakonec stavitel zkracuje trať, kde to jen jde, abychom udrželi slušné volby za silnicí a zároveň eliťáky dotáhli i na skály. No bude to nejspíš o něco delší, než by muselo, ale věříme, že to za to stojí.
Část lesa u arény je využita skoro všemi kategoriemi a některé jsou natočené jen tam. Revize lesa těsně před tiskem nám v tom ale udělá docela paseku (někde doslova). Co byly, z mapy, těžké postupy hustníkem, jsou najednou postupy podélně po průsecích a tak dochází ještě k nějakým těm last minute úpravám. Nakonec je výsledek docela slušný, bych řekl.
A co ty, běžel jsi propustkem? Bylo to v pohodě a nebo přes čáru? Zeptal jsem se závodníků a mám pár reakcí:
  • “Za mě propustek v pohodě, možná chtělo vyházet některé středně velké kameny, které po zakalení vody nebyly pod vodou vidět a hrozilo poranění kotníku, jelikož se nacházely zrovna v místě, kde se nejvíce lezlo do vody. Ale jinak úplně v pohodě a druhá etapa mě dost bavila (H21E)“
  • “Propustek super, netradiční zpestření. Pro dospělé úplně v pohodě, děti a nejstarší veteráni by možná mohli mít problém, ale takhle úplně v klidu. Je to venkovní sport, a když zvolíš postup kameništěm, taky nereptáš. Tohle za mě na lampiony patří, tak jak to příroda po zásahu člověka dotvořila…“

Etapa 3 (Dobříč)

Ke třetí etapě mě napadá spoustu příběhů. Třeba o tom, jak jsem během dvou návštěv nezvládl najít štítek kontroly 173, místo jsem si pro stavitele vyfotil, abychom se shodli, že vůbec myslíme stejné údolíčko a když jsem mu to ukazoval, tak jsem ten štítek na fotce viděl. Schválně, jestli ho najdete.

Závod nám málem zrušil taky harvestor na startu, který ale naštěstí kácel až za hustníkem, v místě, kde se vůbec neběhalo. V místě startu naopak jezdil asi 3 týdny před závodem, kde vyjezdil šílené bahenní koleje, kterými pak vedl postup na mapový start. Naštěstí bahno uschlo, ale i tak zničil jinak krásné místo startu.
Nejvypjatější situace byla určitě při kontrole hodinu a půl před závodem, kdy jsem začal narážet na kontroly z modelu JWOC, které tam zůstaly z předchozího dne. Následoval rychlý telefonát do centra, aby tam vyslali nějaké sběrače, ale přece jen jsem si to chtěl i sám pohlídat. Dlouho jsem v lese hledat místo s dostatečným signálem, abych z internetu stáhnul mapu modelu a zainstruoval roznašeče, aby případné ponechané kontroly z modelu stáhli. Cizí kontroly byly sice bez krabičky, ale jinak měly stojan a lampion, takže jednoduše zaměnitelné za ty naše a to by byl samozřejmě při závodě velký problém, zvlášť když byly třeba jen 10-15 metrů vedle těch našich na vedlejším objektu.
A tratě, ty zde od začátku prošly velkými změnami. Původně na závodníky čekala opravdu oldschool klasika s průměrem přes 1 km na kontrolu. Moc se mi to nezdálo a postupně jsme to trochu vyladili, aby tratě odpovídaly spíše současnému pojetí klasiky. Myslím, že nakonec se tam těch voleb objevilo docela dost a ty povedenější jsme využili u více kategorií. Objevily se tam ale i vložené middlové pasáže, kde to chtělo změnit tempo a pohlídat si dohledávky. Bohužel zpětně můžu hodnotit, že některé tratě zas tak povedené nebyly, ale to tak bohužel bývá. Když se ladí jen 2 tratě na světových závodech, je to jednodušší než mít 30 tratí a všechny dobré. Snad to ale ostatní etapy vynahradily.

Etapa 4 (Dobříč)

Čtvrtá etapa vypadala už od začátku na tu nejlepší. Nabízela nejzajímavější terén a hned první verze tratí se zdály být dobré. Po mé první návštěvě terénu, kdy jsem prozkoumal rýhy na jihovýchodě mapy, jsme nakonec do této části dotáhli alespoň dvě nejdelší kategorie. Zatímco většina těch kratších se motala především okolo většího údolí jižně od startu a dalších dvou údolích na sever.
Dlouho diskutovaným tématem bylo umístění cíle. Byl tlak na to, dovést závod do arény JWOC, ale zároveň to znamenalo přebíhat silnici a mít posledních 300-400 metrů nezajímavý přespolák. O umístění většího počtu kontrol těsně před cílem nemohla být ani řeč, protože závody JWOC a COT se svým trváním cca hodinu překrývaly. Dostali jsme tak poměrně malý prostor, kde se ještě nějaká ta rozdělovací kontrola před sběrkou dá dát. Ale zároveň musely být tyto kontroly (145, 160, 176) roznesené už do 8:30, aby nebyly ovlivněny štafety JWOC tím, že se tam v průběhu závodu postaví nová kontrola.
Z důvodů bezpečnosti a jednodušší organizace jsem lobboval za cíl před silnicí, aby pak závodníci přecházeli v klidu. Navíc by to umožnilo mít celou délku tratě v zajímavém terénu. Zpětně hodnotím, že vedení tratí až k fotbalovému hřišti bylo dobrým tahem a cíl prakticky u arény byl lepší. Našli se ale i závodníci, kteří vzali “cíl v aréně JWOC” až příliš doslova a od COT sběrky neběželi naším koridorem, ale opustili ho a naběhli do doběhového koridoru JWOC. To jsem opravdu nečekal a je otázka, zda se tomu dalo nějak předejít.
Dalším kritickým místem etapy byly zmíněné kontroly před sběrkou. Našlo se víc závodníků, kteří už brali závěrečnou část prakticky jako doběh, špatně si pohlídali mapu a předsběrku vynechali. Kontroly byly k té sběrné dost blízko, ale stálé to bylo v rámci pravidel, takže nic na co by se dalo protestovat. Spíš je to zajímavá situace, ze které se můžu ponaučit pro příště.

Statistické okénko:
  • počet kontrol E1: 89
  • počet kontrol E2: 105
  • počet kontrol E3: 84
  • počet kontrol E4: 90
  • nachozeno kilometrů (společně s E1+E2): 106,5 km
  • nachozeno kilometrů (společně s E3+E4): 113,5 km