Stavitel tratí Roman Věžník: Rád vás vyvedu z omylu, primitivní volby nečekejte

25. 3. 2026

Třebíč hostila poslední vrcholný závod v roce 2005, teprve letos nejlepší orienťáci opět pocítí její kouzlo. MČR ve sprintu 2005 i MČR v KO sprintu 2026 ale mají jednoho společného jmenovatele – Romana Věžníka, který stavěl tratě tehdy a i letos vytěží z domácího terénu maximum.

Ahoj Romane, jak vzpomínáš na tehdejší závod MČR? Podle webu je vidět, že jste závodem opravdu žili na 110 %. 

Pro náš třebíčský oddíl to byl  první velký závod. Do té doby jsme pořádali jen oblastňáky. Chybějící zkušenosti jsme nahrazovali nadšením a prací po nocích. Vůbec jsme tehdy neřešili nějakou ekonomiku nebo optimalizaci nákladů. Prostě jsme do toho vrazili víc energie i peněz, než bylo nutné, jen aby byli závodníci co nejvíc spokojení. Chtěli jsme vytvořit show po vzoru PWT. Aréna přímo na hlavním náměstí, start i cíl na tribuně, divácký průběh. Chtěli jsme orienťák vytáhnout z lesa a ukázat ho lidem přímo v centru města.

Ty jsi byl tehdy stavitelem tratí – jak se ti to povedlo?

Tehdy se sprintové tratě stavěly úplně jinak. Byly to spíš takové parkáče. Stavěl jsem to jako „zážitkový běh“ v úzkých uličkách s několika mikrovolbami a jedním královským postupem na 19. kontrolu u mužů a 15. kontrolu u žen. Nejlepší postup tehdy myslím jako jediný objevil Ropák – byl hodně kontraintuitivní, vybíhalo se skoro o 180 stupňů od směru spojnice. Navíc se běhalo de facto podle lesního klíče, takže se nerozlišovala překonatelnost a nepřekonatelnost jako dnes. Pamatuji si, jak nás šokoval Olaf, který tehdy neuvěřitelně seskákal strmé skály nad řekou. To by dnes podle sprintového klíče už vůbec nešlo. (o tom se více dočteš v článku MČR se po 21 letech vrací do Třebíče. Jak na něj vzpomínají medailisté?)

Roman byl v roce 2005 iniciátorem myšlenky uspořádat MČR v Třebíči. Během závodů se staral kromě stavby o web a byl také komentátorem závodu

Zmiňoval jsi ještě vtipnou příhodu z testování tratí…

Ano, to byla taková perlička. Neexistoval Ocad Route Analyzer a neměli jsme ani žádné eliťáky. Proto jsem našeho nadějného mladšího dorostence Matěje Klusáčka požádal, aby trať H21 oběhl stylem intervalového tréninku. 🙂 Mezi kontrolami běžel naplno, na kontrole se zastavil, vydechl a pak zase pálil dál. Podobně jsme ladili i královský postup. Letos už vše testovali dospělí makáči.

Letos budeš stavět 1. etapu Czech O-Tour a kvalifikaci MČR – je to pro tebe jednodušší stavět ve „známém terénu“ nebo je to spíš nevýhoda?

Fandím tomu, když se stavitelé v jednom terénu střídají. Nové oči přinesou do tratí nápaditost a svěží impuls. To byl také jeden z hlavních důvodů, proč jsem chtěl stavět právě kvalifikaci – ta se totiž částečně poběží v jiném prostoru než tehdejší sprint z roku 2005.

Jaké výzvy přinese terén závodníkům?

Nedávno mi psal jeden kamarád, že si netroufá na dvě sprintové etapy Czech O-Tour v jednom dni. Chtěl se ujistit, že neudělá chybu, když vynechá tu první. Z rozpisu totiž nabyl dojmu, že se bude běhat na obyčejném sídlišti. Rád ho (i všechny ostatní) vyvedu z omylu. Rozhodně nečekejte jen primitivní volby typu zleva, nebo zprava paneláku. Snažil jsem se tratě kvalifikace KO sprintu a delších kategorií Czech O-Tour stavět spíš jako klasiku na sprintové mapě.

Čekají vás komplexní postupy s řadou podvariant a mnoho mikrovoleb. Zásadní roli budou hrát vrstevnice a schody – nahoru i dolu. Závodníci budou muset zohledňovat nejen převýšení, ale i to, po jakém povrchu se jim poběží líp. Bude to mnohem barvitější a náročnější, než se na první pohled může zdát.

Tratě mužů a žen s postupy vítězů