Case study: Spojení MČR v knock-out sprintu a Czech O-Tour v Třebíči
Sepsal centrální hlavní rozhodčí Adam Hájek.
Jednotlivé sekce jsou popsané spíše po tématech a nejdou úplně přesně po sobě tak, jak plynul čas. Pokud tě nějaká sekce nebude bavit, prostě ji přeskoč a třeba to pak bude zajímavější. Vím, že je to fakt dlouhé, ale těch věcí bylo tolik, že jsem si říkal, proč to uměle zkracovat. Navíc já mám rád dlouhé články.
Pro alespoň částečné zkrácení jsem postupně začal používat nějaké ty zkratky, tak radši rovnou píšu seznam.
- COT = Czech O-Tour
- KO = knock-out
- Q = kvalifikace
- SF = semifinále
- F = finále
- HR = hlavní rozhodčí
- a asi i pár dalších, které jsou snad jasné. A nebojte, níž budou i obrázky.
Zrod myšlenky
Tak jako každý správný příběh o přípravách závodu, i tento začíná od prvního nápadu. Je 26. 1. 2025, teplota okolo nuly a nacházíme se v pražské zoo. Je tu něco přes 2000 orienťáků, protože právě probíhá premiérové zimní kolo Czech O-Tour, kde začínám svůj druhý rok jako centrální hlavní rozhodčí. Při hovoru s Honzou Pickem na mě vybalí: “co ty a MČR KO sprint 2026?”. V té době to zní jako hrozná budoucnost a zároveň zajímavá výzva. Vidím hned několik problémů – nemám R1, která je pro HR potřeba, navíc vždyť přece budu dělat příští rok Czech O-Tour. Navíc právě začínám na novém svazovém projektu Dobrodružing (později Venku.app) a vůbec si nedovedu představit, kolik tam bude práce.
Tahle nabídka se ale neodmítá a tím, že v květnu 2025 jsem stavitelem tratí na MČR ve sprintu, tak získám potřebnou praxi na zisk R1 a nemuselo by to být překážkou. V té době ještě nemám pořádně prostudovaný systém rozhodčích, abych věděl, že praxi jsem už dávno získal i z Czech O-Tour.
A tak nesměle na nabídku kývnu s tím, že budeme muset dobře vymyslet, jak to termínově připravit. Navíc vůbec ještě není jasná lokalita ani další důležité podrobnosti.
Nápad na lokalitu
Nějaké tipy na to, kde závod uspořádat by byly, ale z různých důvodů z toho nakonec sešlo, a tak stále v hlavním týmu Czech O-Tour hledáme… V průběhu ale spouštíme ve Venku.app přihlášky na nové lokality, a tak získávám i zajímavé tipy – sice na něco jiného, ale i tak mě to trochu ovlivňuje.
Přesuňme se termínově do března 2025, kdy jedu s Matějem Burdou (manažerem COT) autem ze schůzky v Brně k letnímu kolu v Moravském krasu do Trutnova, kde máme schůzku k jarnímu kolu v Žacléři. Na D1 vidím odbočku na Třebíč a jen tak prohlásím “V Třebíči se nám přihlásili s 2 lokalitama, ale je to tam pěkný, že by se tam dal udělat i Czech O-Tour a lokality třeba později”. A hned 2 dny poté se mi v kalendáři objevil splněný úkol “Ťuknout Třebíč na O-Tour”. Nabídka byla jasná: udělejme MČR v KO sprintu + 2 závody Czech O-Tour v Třebíči. Vznikne velká mapa, na které se pak udělá lokalita Venku.app a na které pak bude moci místní oddíl trénovat. Do týdne se mi ozval Roman Věžník, který byl pověřen za OOB Třebíč koordinaci projednávat s ČSOS a dali jsme se do práce.
Harmonogram
Z úvodní komunikace vyplynulo několik možností, jak celou akci pojmout. Spojení MČR v knock-out sprintu s Czech O-Tour dávalo smysl pro všechny strany a teď jen jak to udělat. Nejpravděpodobněji se jevilo nechat proběhnout celé MČR KO sprintu a až poté mít COT E1 a následně v neděli udělat COT E2.
Postupně se ale došlo k variantě, která již skončila jako výsledná a to, že mezi kvalifikací a vyřazovacími boji proběhne COT E1 a po finále přímo naváže COT E2. V neděli pak ze stejné arény uspořádá OOB Třebíč již samostatně oblastní mistrovství ve sprintu (případně ještě jeden přidaný závod k tomu).
Časově to bude ale znamenat využít den na maximum – nejdřívější akceptovatelný čas startu jsem vyhodnotil jako 9:00 a z druhé strany nás omezoval západ slunce, který stanovil nepozdější konec posledního závodu na 18:40. Do tohoto prostoru budeme muset vtěsnat 5 závodů. Bylo potřeba dobře promyslet, jak zvládneme prostor vytížit a kolik si vlastně můžeme dovolit do prostoru poslat závodníků. Pomocí různých výpočtů a rezerv jsem nakonec stanovil, že MČR KO kvalifikace bude probíhat od 9:00 a pokud se nepřihlásí extrémní množství zájemců, tak by COT E1 mohla startovat od 10:00 cca do 12:30. V tu dobu už bude začínat semifinále v jiném prostoru a necelou hodinu poté finále. Ihned po finále by pak stejný prostor využila COT E2, která zde bude moci běhat až do 18:40.
Problém byl se závodem pro vyřazené z kvalifikace. Už od začátku jsem věděl, že nechci, aby se startovka připravovala podle výsledků kvalifikace, protože na to prostě není v IT týmu čas a zkušenost z MČR KO sprintu 2024 z Prostějova to jen potvrzovala. Proto jsem vymyslel, že vyřazení závodníci budou mít svojí vlastní kategorii v COT E2, která bude kompletně předlosovaná dopředu. Bohužel nemohlo být uděláno více podkategorií, protože to nám nedovolovaly sportovní dokumenty (muselo by být rozřazení provedeno podle výsledků kvalifikace), proto tedy byla vždy jen 1 kategorie.
Bylo tedy potřeba do limitu závodníků COT počítat také s cca 150 závodníky, kteří nepostoupí do semifinále, a tak jsem různými výpočty určil udržitelný limit závodníků na COT na 1300. Neomezovala nás zde jakákoliv instituce, ale prostě jen čas.
Ukázka harmonogramu závodního dne (zde už prakticky ve finálním stavu)
Stavitelský tým
Po sjednocení hlavního harmonogramu bylo jedno jasné, COT E1 bude využívat prostor Q a COT E2 prostor SF a F. Další jasná věc pro mě byla, že nepřipadá v úvahu, abych byl hlavní rozhodčí všech 5 závodů, které se ten den budou konat. To se prostě nebude dát zvládnout. Bylo proto potřeba zajistit jednoho dalšího hlavního rozhodčího a pak alespoň 2 stavitele tratí.
S ohledem na to, že budou Q s E1 využívat stejný prostor a tedy i kontroly, stejně tak jako SF+F+E2, bylo jasné, že se bude stavět celkově jen ve dvou stavitelských souborech. Nebylo tedy moc rozumné mít jednoho hlavního rozhodčího a stavitele na MČR a druhou dvojici na COT. Naopak se nabízel mít jednu stavitelskou dvojici na dopoledne a jednu na odpoledne. Připravil jsem si seznam asi 10 jmen, které jsem postupně oslovil s nabídkou. Nečekal jsem velký zájem, což se ukázalo jako realistické. Nakonec se ale podařilo sestavit pěkně fungující tým. Roman Věžník (TTR), který stavěl MČR sprintu v Třebíči v roce 2005 se ujal stavby kvalifikace a COT E2, zatímco vyřazovací kola KO sprintu s COT E2 postavil Dan Wolf (TUR). Ten se tak (možná poprvé v historii českých sprintů) stal stavitelem na dvou po sobě jdoucích republikových sprintech (září 2025 ČP Klášter Hradiště a poté duben 2026 MČR KO sprint Třebíč).
Hlavní rozhodčí kvalifikace a COT E1 se ujal Přemysl Novák (DKP) no a semifinále, finále a COT E2 zbylo na mě – Adam Hájek (KAM). Vše ovšem záviselo na tom, abychom já s Přemkem získali licenci R1, kterou jsme ani jeden neměli. Já jsem věděl, že základní předpoklad pro tuto funkci je, aby MČR ve sprintu 2025 v Benešově, kde jsem stavěl tratě, dopadlo úspěšně. Myslím, že dopadlo dokonce výborně, a tak už stačilo navštívit semináře a zisk R1 nebyl problém. U Přemka však došlo k zásadní změně, kde jsme si trochu špatně vyložili systém rozhodčích a pochopili, že praxe R2 se uznává za hlavního rozhodčího na vícedenních závodech s účastí nad 500 závodníků. No to je správně, ale není to myšleno jako rozhodčí etapy, ale celých závodů. A Přemek byl jen rozhodčí etapy. A tak tedy někdy během prosince 2025 měníme pozice do definitivního stavu, kde se Přemek posouvá v kvalifikaci do role spolustavitele a já se ujímám navíc role hlavního rozhodčího také na kvalifikaci.
Závodní prostor a rozdělení etap
Na první návštěvu závodního prostoru jsme se vydali s Matějíčkem hned v dubnu 2025. Měli jsme předtím k dispozici staré mapy Třebíče a já i nějakou základní místní znalost, protože jsem v Třebíči v posledních pár letech 3x byl. Zástupci z TTR nás provedli všemi místy, které se jím zdály pro závod jako vhodné, a tak jsme prošli vlastně mnohem větší prostor, než jaký byl nakonec pro závody použit.
Nabízelo se toho opravdu dost, ale zejména z důvodu problémů s přeběhy silnic, nedostatkem přechodů pro chodce a také rozsáhlých stavebních prací jsme se rozhodli zcela vynechat jižní Vnitřní město, Jejkov, ale také velmi pěkný prostor okolo baziliky sv. Prokopa, kde přicházelo v úvahu využít i podzemní chodbu ledovny. Využití zde zhatilo zejména nemožnost přebíhání ulice 9. května.
První průchod prostoru závodu, který připadal v úvahu
To, že semifinále a finále bude v úzkých uličkách a schodech židovské části, které v Třebíči nikdo neřekne jinak než Židy, bylo jasné. Stejně tak bylo jednoznačné umístění arény na vrch Hrádek. Z toho jednoznačně vyplynulo, že pokud chceme mít cíl kvalifikace v aréně, tak musí být na sídlišti Obránců míru a v části okolo potoka, která nese místní název Kočičina.
Ze začátku jednání jsem ještě navrhoval mít kvalifikaci na severu města v areálech SPŠ Třebíč, ale z toho nakonec sešlo právě třeba z důvodu vzdálenosti od arény.
Cíl na Hrádku znamenal ale, že kvalifikace bude končit poměrně tupým závěrem v lesoparku, kterému bude předcházet výběh dost výrazného kopce z Kočičiny na Hrádek. Výhodou bylo, že v SF a F se výraznému převýšení také nešlo vyhnout, a tak byla alespoň v tomto kvalifikace poměrně relevantní k semifinále a finále.
Pro Q+E1 bylo naprosto zásadní domluvit využití školky a klinické onkologie na kopci na sídlišti, aby se do tratí podařilo dostat alespoň nějaké zajímavé části v areálu, na které budou navazovat 2 dlouhé postupy (do údolí a na Hrádek). Pro stavbu SF+F+E2 už stačilo jen otevřít nějaké průběhy skrz domy, ale tady se staví tratě s radostí.
Mapování
S ohledem na navazující oblastní mistrovství ve sprintu v neděli se začala připravovat opravdu velmi rozsáhlá mapa. Celkově na ní pracovali 3 mapaři. Prvotně jsme oslovili Martina Štoudka, kterému v sídlištní části pomohl Josef Sabol. Severnější části, které se pro MČR KO a COT nevyužívaly, pomáhal mapovat ještě Petr Mareček.
Použitelná mapa vznikla někdy během podzimu 2025, a tak se už začátkem zimy dalo dobře začít se stavbou tratí. Před závody pak probíhala už jen revize a případně domapování různých okrajových částí, které se na závod nevyužívaly, ale bylo by dobré, aby součástí nové velké mapy byly.
Stavba tratí: kvalifikace
Když jsem začátkem ledna viděl první verze tratí kvalifikace, tak jsem si řekl: “Ou, tak tohle je teda hodně slabé, s tím musíme něco udělat”. Začal jsem přemýšlet a na nakonec vymyslel dva šváby, kterými by se dala situace v údolí okolo potoka značně zesložitit a udělat i tuto část poměrně zajímavou.
První verze kvalifikačních skupin, které jsem viděl (vlevo D21QA, vpravo H21QA)
Poslal jsem klukům svoje dva návrhy a ty se nakonec uchytily a zůstaly v tratích až do finální verze. Následně jsme ještě trochu poladili prostory v kopci na Hrádek, abychom zbytečně závodníky netahali do hustníků.
Bylo tak jasné, že kvalifikace bude postavena na dvou dlouhých postupech – ze sídliště do údolí a z údolí na Hrádek. Technické těžiště tratí pak bude ve školce, která má celkem 4 vchody a je i uvnitř dobře rozdělena ploty, takže se dalo postavit několik slušných mikrovoleb uvnitř školky společně s postupy do areálu a následně ven. Dalším zajímavým prvkem prostoru byl kopec, na kterém školka a střední část sídliště byla. Nakonec se podařilo alespoň v H21QC udělat postup, kde rozhodovaly trochu i vrstevnice.
Celkově jsem měl ve výsledku z tratí kvalifikace dobrý pocit. Technicky určitě nesahaly na úroveň loňské kvalifikace ve Starém městě, ale určitě se nejednalo o triviální tratě, kde by nebylo co řešit. Mrzí mě snad jen relativně vysoký poměr diskvalifikací, který byl ve většině případů způsoben oražením špatné kontroly v údolí s potokem. Kontrol tam totiž bylo opravdu hodně, byť jejich vzdálenost byla celkem bezpečně nad minimálních realizovatelných 25 m – více o minimálních vzdálenostech níže.
Jeden z postupů H21QC, kde se podařilo mít volbu přes kopec či okolo po asfaltu
Stavba tratí: semifinále
Bude self choice? Celkem zbytečná otázka. Světový trend, kde se běhá bez dělící metody, se asi nikomu moc nelíbí, a tak jsme se s Danem celkem jasně shodli, že self choice uděláme jak na semifinále, tak na finále. Já už jsem několikrát pořádal knock-out na tréninku, včetně self choice a už dlouho nosím v hlavě jeden konkrétní nápad. Líbilo by se mi, kdyby si závodníci nevolili nějakou sekvenci kontrol, ale aby si volili variantu postupu. Dostanou pouze jeden postup a následně varianty A, B, C, kudy ten postup poběží. Při samotném závodě pak musí dodržet postup, který si na začátku zvolili bez ohledu na to, kudy běží ostatní. No jo, jenže jak to udělat, nemůžeme přece závodníka nutit, aby běžel nějakou konkrétní trasou.
Když jsem svůj nápad představil Danovi, líbilo se mu to a řekl, že zkusí něco takového připravit. Původně měl delší postup mezi arénou a spodní částí Židů naplánovaný na volbu do cíle. Nakonec ale koncepci otočil a připravil self choice, která bude začínat na startu a bude se prakticky volit postup ze startu na druhou kontrolu. Umístění jedničky pouze vytáhne závodníka na nějakou konkrétní volbu. Samotný postup ze startu na jedničku či z jedničky na dvojku sám o sobě pak nemusí být volbou.
První ucelená verze tratí mužského semifinále
Už první verze tratí semifinále se vlastně velmi podobala finální verzi, kterou dostali závodníci. Zásadní změna je hlavně v pozici mapového startu a cíle, kde se nám, kvůli koncepci arény, vše posunulo mnohem více na východ. Podle toho se následně upravila pozice kontroly 1 pro variantu C a překonatelnost zídky pro variantu B.
Sekce 2-6 v mužské trati pak byla zcela identická k tomu, co se použilo pro závod (až na změnu, ke které se dostanu později). Druhý větší rozdíl je pak na konci trati, kde jsme zcela vyloučili nevhodný úsek 10-11 mimo jiné proto, že na louku s arénou byl přísný zákaz vjezdu nákladních vozidel a nebylo možné umístit toiky jinam, než na plochu před školou. Prodloužení pak nastalo návratem do spodnější části Židů z K6.
Zajímavé je, že samotné self choice se opravdu ukázaly jako velmi vyrovnané a ve výsledku rozhodovalo spíše to, že závodníci volili chybné části postupů. Nejčastěji to byl oběh bloku domů před K2 ze západní strany (při variantě C) a nebo naopak z východní při variantě B.
Stavba tratí: finále
První verzi tratí finále sem ani nemá smysl dávat na ukázku, protože u žen je naprosto totožné s finální verzí a u mužů nastala jen drobná změna – opět vynechání části u školy. Jinak byly tratě SF a F prakticky od začátku hotové a dělaly se jen drobné úpravy a mikroposuny kontrol.
Paradoxně jsem finále věnoval nejmenší pozornost ze všech kol celého závodu. Už od začátku to dávalo smysl a přišlo mi, že je zbytečné se snažit Danovu koncepci nějak dramaticky měnit. V posledních týdnech jsem navrhl vyhození závěrečné části u školy a přidání nové kontroly do prakticky jediného místa, kde jsme ještě neměli kontrolu (včetně COT kontrol, které už musely být rozneseny během SF a F).
Porovnání původní a finální verze H21F
Stavba tratí: Czech O-Tour
Poprvé od jara 2024 jsem nebyl hlavní rozhodčí etapy Czech O-Tour. Konkrétně tedy etapy 1. To znamená, že jsem skutečně tratě vůbec neviděl a vlastně jsem nevěděl moc do detailů, co se na závodníky chystá. Věděl jsem o tom, že jeden ze švábů (u garáží) se po kvalifikaci ruší a zbytek terénu, včetně pozice startu, zůstává. Prošel jsem pozice všech kontrol, ale jinak jsem ke stavbě tentokrát vůbec nepřičichl.
U druhé etapy jsem přecejen stavbu sledoval trochu více, i když je znát, že když je stavitel tak zkušený, jako Dan, tak hlídat moc nepotřebuje. Sem tam jsem navrhl nějakou úpravu či změnu, ale v zásadě si nepamatuju na nic zásadního, kromě toho, že jsem jednou navrhl vést fáborky po pěšince místo po silnici a po 3 týdnech jsem navrhoval, aby se z pěšinky přesunuly na silnici.
V původní verzi se počítalo s využitím ZŠ Týnská pro závodní prostor COT. Dokonce jsme měli připraveny i různé průběhy budovou, ale při jedné z mých návštěv jsme se nechali školníkem provést skrz budovu a usoudil jsem, že to opravdu moc nepřichází v úvahu. Navíc se čím dál, tím víc rýsovala varianta přesunu arény kompletně do ZŠ a bylo by nerozumné v tomto ohledu pracovat s tratěmi ve škole. Aréna nakonec ve škole nebyla, nebyla ani napůl, jak se plánovalo (stánkaři, toiky a doprovodný program ve škole, zbytek na Hrádku). Naštěstí se podařilo mít na Hrádku vše a u té školy zbyly pouze toiky. No, je to škoda, nebýt toiek, mohla by se škola využít. Ale umístění toiek v aréně prostě v úvahu nepřipadalo.
Škola tak byla nakonec využita alespoň pro příchod závodníků z parkoviště, abychom je zbytečně netahali ulicí Hanělova a neodhalovali tak pozici startu E2 a severní části prostoru. Zároveň školní areál posloužil pro doběh nedělního závody oblastního mistrovství ve sprintu.
Další část, o kterou se nám zmenšil závodní prostor byla školka Palackého. Původní varianta počítala se startem v severozápadní bráně do školky a prvními pár kontrolami ve školkách. Proti nám však bylo to, že jedna z branek do ulice Hanělova prý již nebyla několik desítek let otevřena a je zasypána vrstvou zeminy. Navíc samotné přebíhání ulice Hanělova mimo přechod pro chodce vnímali třebíčští pořadatelé jako problém a obávali se komplikací s městem.
Nakonec tak celou tuto část zkracujeme a využíváme školku alespoň na první 2 koridory startu. Ulice Hanělova se pak přechází v klidu ve třetím koridoru k mapám. Prostor se nám ale těmito dvěma úpravami natolik osekal, že nezbylo nic jiného, než nejdelší kategorie poslat na řeku do poměrně nudného prostoru okolo náměstí. Zde se alespoň nabízely 2 poměrně zajímavé volby, ale nadšení z tohoto řešení ve stavitelském týmu rozhodně nepanovalo.
Řešení kontrol na hraně pravidel vzdálenosti
Kontrol bylo v terénu opravdu hodně a samozřejmě jsme velmi řešili minimální vzdálenosti. V tomto nám ohromě pomohla změna pravidel, která nově odstranila nesmyslnou větu o kontrolách ve vzdálenosti do 30 m na podobných objektech ve sprintových disciplínách. Pod 15 m jsme samozřejmě žádné kontroly neměli, takže jsme jen opakovaně museli měřit realizovatelnou vzdálenost 25 m, na kterou OCAD (zatím) nemá nějakou šikovnou funkci.
Na místech, kde to bylo z ručního měření v OCADu nejasné jsme krokovali a v případě, že je to velmi těsné, tak Přemek s Pepou při jedné z návštěv také přeměřovali pásmem.
Někde jsme bojovali s umístěním kontrol tolik, že nakonec jediné řešení situace bylo přidání olivové plochy tak, aby se prodloužil realizovatelný postup na víc než 25 m (viz ukázka mezi kontrolami 127 a 103). U více kontrol jsme měli navíc pro roznašeče poznámky a fotky kde přesně musí být kontrola umístěná, aby to vyšlo tak, jak je to naměřené.
E1: vzdálenosti kontrol v údolí Kočičina
E2: přidání olivové plochy pro prodloužení vzdálenosti kontrol 103 a 127
Probíhání tratí
8. 1. se vydáváme s Přemkem do Třebíče na velkou inspekci prostoru a jako doplňkový program nás čeká probíhání variant self choice semifinále. Vše si předem pořádně nastudujeme, nejsme žádní eliťáci, takže je potřeba neztrácet čas mapováním a jít opravdu naplno. Je potřeba pamatovat na to, že startujeme ještě z původní pozice mapového startu. Finální pozice byla ještě o cca 30m východněji.
Proběhl jsem varianty s následujícími časy: A = 1:52, B = 2:07, C = 2:05. To je solidní začátek. Přemkovy časy vychází podobně, akorát v jednom běhu zaběhl do zavřeného průchodu, se kterým se pro závod počítá, ale standardně bývá zavřený. Zdá se to docela vyrovnané, a tak potvrzujeme Danovi, že takto self choice funguje a dá se na tratích pracovat dál.
Po přesunu mapového startu bylo však nutné délkově varianty upravit. Na západní části Hrádku byl postavený minilabyrint na drobné zpomalení, zeď na variantě B se umožnila skočit dříve než na jejím konci a kontrola na variantě C se přesunula výrazně více na východ, čímž se varianty celkem vyrovnaly.
Semifinále i finále mužů včetně variant self-choice následně proběhl začátkem března ještě Tomáš Prášil, který stanovil i relativně relevantní časy, ze kterých naopak vycházela nejlépe varianta C, kde už na pěšince nebyl sníh a ta se tak výrazně zrychlila (A = 1:56, B = 1:51, C = 1:40). Takže jsme věděli, že délkově jsme na tom dobře a bylo jen potřeba prodloužit variantu C dalším posunem kontroly více na východ. I tak byla varianta C plánována jako nejlepší, což nakonec potvrdili i závodníci. Navíc Tomáš hlásil pozitivní zprávy z terénu, že byly tratě zábavné..
Tratě kvalifikace, včetně několika voleb probíhal Mára Prášil. Zde to ale bylo trochu komplikovanější kvůli vstupům do školky. Navíc Mára při probíhání přehlédl jednoho ze švábů, a tak jsme neměli časy úplně 100% relevantní. Možná i proto se nakonec časy vítězů dostaly relativně výrazně pod 10 minut, což mě docela překvapilo. Nicméně vnímám to tak, že v kontextu 3 závodů za den je lepší mít tratě kratší než delší. Navíc měly tratě značné převýšení, takže věřím, že nám to většina závodníků nezazlívala.
Rozestupy semifinálových skupin
Jelikož jsme museli do jednoho dne dostat 5 závodů, měli jsme na ně dost omezený čas. Při sestavování harmonogramu to nakonec dopadlo tak, že jsme museli šetřit každou minutu, a tak nepřipadalo v úvahu, aby jednotlivá kola SF startovala až poté, co předchozí doběhne do cíle. I tak jsme se nakonec nevyhnuli drobnému překryvu, kdy startovalo SF a současně ještě dobíhalo posledních pár závodníků E1.
Asi největší pořadatelskou výzvou pro mě bylo určit správný interval mezi jednotlivými skupinami SF. Muselo to dávat smysl do živého streamu, muselo se to stíhat v konírně, ale hlavně se skupiny nesměly někde v úzkých uličkách potkat. Potkání skupin by mohlo nastat v situaci, kdy se první skupina pomalu vrací do cíle, zatímco druhá právě odstartovala a míří ze startu na K2 po variantě A.
Místa, kde se mohly mužské skupiny potkat byla vlastně 2, a to před či po oražení kontroly 1A pro druhou skupinu a na postupu 8-9 či 10-11 pro první skupinu (analogicky 5-6 a 7-8 v ženách).
Kritická místa, kde hrozilo potkávání skupin semifinále
Bylo tedy potřeba určit takový časový odstup, aby se skupiny minuly tím způsobem, že zatímco první se nachází na kontrolách 9-10 (H) či 6-7 (D), tak druhá skupina akorát razí kontrolu 1 u varianty A.
U mužské trati jsme měli výhodu, že ji proběhl Tomáš Prášil, u kterého jsme očekávali, že se nejrychlejším v semifinále přiblíží poměrně přesně. Delší dobu jsem analyzoval jeho gpx záznam v QuickRoute, než jsem se ustálil na rozestupu 6 minut. V ideálním případě by tedy měl harmonogram vypadat následovně. V čase 00 vystartuje první skupina, v 06 druhá skupina, v 08 doběhne první, ve 12 vystartuje třetí, ve 14 doběhne druhá a ve 20 doběhne třetí. Tak a bude toto pro stream zvládnutelné? A bude to zvládnutelné pro mě? Chtěl jsem být u všech doběhů na cílovou čáru, ale taky u všech self choiců, to znamenalo být u konírny ještě o minutu dřív, než se startuje. Nakonec jsem vyhodnotil, že se to dá, což se později potvrdilo i na místě, protože jednotlivé události na sebe přímo navazovaly a já jsem jen přecházel, či spíš přebíhal mezi startem a cílem.
Fajn, tak mužské rozestupy máme, ale jak to udělat u ženské trati, tu totiž nikdo neprobíhal a je vlastně podstatně kratší než ta mužská a mohlo by se stát, že 6 minut zde bude moc. S výpočtem mi nikdo moc nechtěl pomoct a stream potřeboval mít přesný harmonogram, ostatně taky jsme ho museli uvést v pokynech. A tak jsem se rozhodl vzít situaci do vlastních rukou a při své poslední návštěvě Třebíče před závodem ženské SF proběhnout. Bylo mi jasné, že tempo budu mít asi o něco pomalejší, zejména při stoupání schodů, ale zas jsem si říkal, že nebudu muset moc mapovat, takže by se to mohlo trochu srovnat.
Vše jsem si namapoval dopředu, takže to, že jsem běžel s mapou mi nakonec možná jen kazilo aerodynamiku, protože jinak byla mapa už fakt nepotřebná. Postupy jsem záměrně zvolil takové, abych se co nejvíce potkával cestou dolů a pak nahoru. V cíli se hodinky zastavily na čase 7:49 (trať dámského SF se pak ještě kvůli lešení lehce zkrátila). Při rozestupu skupin 5 minut jsem měl na prvním rizikovém místě rezervu 15 s, na druhém 45 s. Při rozestupu 4 i 6 minut už vždy docházelo k setkání skupin. Nebylo tedy jiné řešení, než dát 5 minut a pak už jen doufat, že se skupiny nepotkají.
Měl jsem z toho i při závodě trochu strach, ale nakonec se to u všech 4 situací podařilo a skupiny se vyhnuly právě v tom místě, kde jsem to vypočítal, tak jsem z toho měl zpětně opravdu radost, že se to povedlo. I když místy to bylo docela dost těsné.
Nakonec se všechny skupiny vyhnuly, i když někde to byl těsné
Co je vlastně ta konírna?
Konírna je místo, odkud startují semifinálové a finálové rozběhy, odborně se tomu říká asi startovní boxy. Zde má každý závodník svoje “soukromí” a v případě self choice si zde také vybírá svou variantu. Každý box konírny má svého pořadatele, který závodníka do boxu uvede, ve správný čas mu otevře desky a pak je zase zavře. Těžká práce to není, ale je potřeba být přesně sehraný, aby se nestalo, že někdo bude studovat varianty self choice déle než jiný závodník.
Konírna má standardně 6 boxů, protože to je předpokládaný počet závodníků v semifinále a finále. Hodí se ale mít i nějaké záložní boxy. K tomu, proč jsou záložní boxy vhodné, se ještě podrobněji dostanu.
Při výstupu z konírny si závodník odebere mapu, která byla v našem případě v ruličce a byla označená identifikátorem kategorie a hlavně varianty. Závodník, který si v self choice vybral např. variantu C si pak odebral ruličku C, ve které měl trať s vytištěnou právě tou variantou.
Dovolím si pár poznámek z kategorie “ozkoušeno za vás”. Rozhodně není dobré balit ruličku společně s krycím papírem. Ideální je si nechat název varianty vytisknout přímo ze zadní strany mapy. Pokud je mapa oboustranná, udělat layout takový, aby při zabalení z ruličky nevykukoval kus mapy. Zkoušejte to, testujte to, jde to. No a pokud máte možnost si vybrat pro konírnu stan, nevybírejte si červený. Ideální je bílý, kde totiž světlo, které prosvítá skrz plachtu stanu, nepřebarvuje celý jeho obsah, včetně map, na červeno.
Konírna, kde je 8 závodníků místo 6. Proč? Dočtete se níže. Foto: Jiří Čech
Podklady pro stream
Když už byly kompletně hotové tratě a harmonogram, bylo potřeba předat informace také streamovacímu týmu. Ten od nás dostal přesné časy startů jednotlivých skupin semifinále a finále, na základě kterého mohl vytvořit finální MRO (detailní minutovník celého vysílání), dále jsme posílali exporty tratí na zobrazení – tedy takové ty soukresové mapy s self choice variantami v různých barvách, které pak byly vidět ve streamu a na GPSkách. Další důležitou informací byly rozměřené varianty, aby divák viděl která z variant vycházela vzdálenostně nejlépe či nejhůře.
Minutovník vysílání streamu
Velká diskuse se pak vedla nad tématem zveřejnění či nezveřejnění mapy v přímém přenosu a live trackingu pro diváky v aréně. Bez zveřejnění mapy by závod pro diváky u obrazovek i v aréně byl polovičním zážitkem. Naopak zveřejnění mohlo způsobit určitou neférovost vůči závodníkům závodu pro nepostoupivší z kvalifikace. Toto je situace, kde se nedá vybrat dobré řešení. Kdyby nepostoupivší závodníci museli jít do karantény přes dobu SF a F, tak by nás sežrali. Přehodit pořadí závodů a poslat do dlouhé karantény semifinalisty nešlo jednak z důvodů časových, a taky by se dlouhou pauzou vytratil duch KO sprintu, který spočívá ve schopnosti běžet několik krátkých závodů těsně za sebou. Podívali jsme se na to, jak se to řešilo v minulých letech. V Prostějově měli tento závod úplně v jiném prostoru. Ten závod ale tím byl bit, neměli na něj už pořadatelé tolik kapacity, a také podle toho dopadl. A nás by asi závodníci nepochválili, pokud by se ani v jednom závodě nepodívali do uliček Židů. Zvažovali jsme variantu “10mila”, tedy ukázat z mapy jen malý výsek, třeba jen self-choice. Ale tím, že jen self-choice semifinále byla tak roztažena do šířky, že stejně odhalila celou mapu, tak jsme nenašli vhodné řešení. Zvolili jsme tak nakonec stejnou variantu jako loni v Branné, tedy to neřešit a tratě ve streamu normálně ukázat. Jen jsme prostory ukazované na GPS ořízli na naprosté minimum. MČR v KO sprintu je hlavně show, letos poprvé se nám ji podařilo doručit i s opravdu početnou diváckou kulisou a to si prostě nutně některé ústupky nese. I přes odhalení mapy jsme od závodníků odpoledního závodu a COT E2 dostali převážně pozitivní zpětnou vazbu a i přes odhalení mapy se dělaly chyby.
Překryv E1 a SF
“V prostoru Mistrovství ČR v knock-out sprintu nemůže být ve stejném čase jiná sportovní akce v orientačním běhu. Výjimku tvoří druhé závody pro nepostupující do semifinále, které se mohou překrývat s jinou sportovní akcí” říká Soutěžní řád soutěží sekce orientačního běhu ČSOS 2026.
No jo, jenže jak se definuje prostor závodu? Tam, kde jsou kontroly, nebo nějaká geografická oblast? Polemizuji proto, že v době, kdy startuje SF (12:30) byly stále roznesené kontroly pro E1. Vlastně jsme ani do poslední chvíle nevěděli, do kdy se přesně bude startovat, ale hrozilo, že budou v okolí první kontroly na variantě C stále běhat závodníci E1. Nakonec byl podle startovek ten překryv 15 minut, ale kontroly se sbíraly ještě později. Z tohoto důvodu jsem nechal přesunout jednu z kontrol E1, která se dostala do kolize s 1C na SF. Nebyl jsem si ale jistý, jestli to tak stačí a chtěl jsem být raději na straně bezpečnosti, než zbytečně vyvolávat příležitosti k protestům a jiným komplikacím. Proto jsem rozhodl, že na hranici, kde se prostory potkávají nechám vytyčit okraj prostoru páskou. Na jedné straně to bude zakázané pro Q+E1 a na druhé pro SF. Problém ale byl, že v E2 pak přes toto místo běhali závodníci mladších kategorií a bylo nutné tuto pásku včas odstranit. A hlavně nemít v podkladové mapě pro E2, což jsme si museli dobře pohlídat. Toť vysvětlení možná nesmyslného švábu na kraji závodního prostoru.
Jasné vyznačení okraje závodního prostoru (Q +E1 vlevo, SF vpravo)
Harmonogram roznosu
V minulé kapitole jsem zmiňoval překryv etap mezi sebou, to ale znamená, že musí být obě etapy roznesené zároveň. Vše obstarával jeden roznosový tým pod vedením Pepy Sabola, pro kterého jsem si připravil nelehký úkol. Nejdřív bylo potřeba roznést 87 kontrol na dopolední závod, ale ty se mohly posbírat až po uzavření cíle E1. V tu dobu už se ale běhalo semifinále, takže po roznosu Q+E1 bylo dále potřeba roznést 69 kontrol na odpoledne a až poté bylo možné sbírat dopolední a následně večer i odpolední závod.
To tedy znamenalo, že veškerý materiál musíme mít 2x. Týkalo se to jak SI sady (používala se nová pražská sada a vysočinská sada), tak stojanů, koz, lampionů, zámků. Ano, zámky, protože jsme si nemohli dovolit mít všechny kontroly hlídané, takže v maximální možné míře se kontroly zamykaly. I tak ale nebyl počet hlídačů tak velký, aby pokryl obě etapy zároveň a navíc jsem opravdu nechtěl, aby se v 10:30 roznesly kontroly na COT, které tam pak bude muset někdo hlídat, aby první závodník proběhl nejdříve ve 14:45.
Proto jsem vymyslel tzv. roznos etapy na etapy. Princip byl takový, že v první fázi se roznesou kontroly, které jsou potřeba na semifinále a nic dalšího. Až o cca hodinu později se do terénu přidají kontroly na finále. Ve stejnou chvíli se už ale sbírá dopolední etapa a tudíž se mohou přesouvat hlídači a pokrýt nové kontroly. Až poté se roznáší zbylé kontroly na Czech O-Tour. V době, kdy už bylo z E1 vše sebráno.
No musím se přiznat, že to bylo dosti riskantní řešení, ale nic lepšího, než nechat v určitou chvíli desítky nehlídaných kontrol, nám ani nezbylo. Pepa to vše pěkně napočítal na minuty a nakonec to klaplo, vše bylo na místě včas a žádná kontrola se neztratila.
Harmonogram prvního roznosu a posledního sběru byl jednoduchý
Harmonogram přes poledne byl naopak celkem komplexní
Lešení
Přesouváme se do čtvrtka 9.4., 2 dny před závodem. Pokyny a startovky jsou venku, materiál máme, mapy jsou od úterní noci v tisku. Čeká mě vyzvednutí map po obědě, kontrola a pak si jen zabalit a v pátek brzy ráno cesta do Třebíče. Zdánlivě je vše perfektně připravené a konečně, po časově náročných přípravách, kde finalizace tisku a pokynů vyšla do Velikonoc, kdy byla většina lidí na soustředění, to vypadá na klidný den.
V 9:22 přišla do pořadatelského whatsappu fotka lešení s komentářem: “Aktuální foto z ulice Blahoslavova, uzavřeno pár schůdků a lešení kolem baráku č. 118/11. Je tam nějaká kontrola nebo průběh po těch schodech?”.
V první okamžik mi to přijde jako prkotina, pak se ale více zadívám do mapy a najdu si to místo, o kterém se píše. No mohl by to být problém, tak odpovídám: “Kontrola ne, ale po těch schodech vede postup, který nutně musíme mít průběžný”. Za mě je takto situace vyřešena, průběžné to prostě musíme mít a jinak to nelze. Odpověď je: “Radek taky dojel a pokusí se domluvit průběžnost, lešení stavěli včera”.
To by nebyl sprintový závod, aby se těsně před ním něco nerozkopalo. Je to takové zlaté pravidlo sprintů a opět se to potvrdilo. Následující hodinu jsme strávili skoro celou telefonicky na ose ředitel – hlavní rozhodčí – stavitel. Přemýšleli jsme, jaké máme možnosti. Nám s Danem to přišlo samozřejmě jako jasné, že se lešení rozebere, nebo zúží tak, aby se hlavně dalo proběhnout, ale z druhé strany to takto pozitivně nevypadalo. Radek na místě mluvil i s paní, které dům patří a ta se neskrývala s tím, že tam má oficiální zábor, který si nějak speciálně vyběhala na úřadech, a že se mělo lešení stavět až za dva týdny, ale zvládlo se to nakonec takto brzo, takže je spokojená. Náš tým dokonce ještě v předchozím týdnu zjišťoval na úřadech, zda se ve městě něco neplánuje, ale odpověď byla negativní. I proto nás to tolik překvapilo.
Postupně v průběhu hovoru začínáme couvat a vymýšlet co s tím. Při letmém pohledu do tratí se to ještě nezdálo tak klíčové místo, ale po bližším prozkoumání se ukázalo, že toto místo ovlivňuje dokonce tři postupy v semifinále a pak samozřejmě obrovskou spoustu postupů v Czech O-Tour E2. Vymýšlím, co s tím, takhle to nemůžeme nechat. První krok bude pozastavení tisku map, uvidíme, co už bylo vytištěno. Pro SF určitě musíme překreslit mapu, jenže to nám žádné postupy nezachrání, tak dále přemýšlíme co s tím.
Don Quijote a boj s větrnými mlýny. Foto: Petr Kadeřávek
Během hovoru mě napadá úprava tratí semifinále tak, že se zruší kontroly 4 a 5 a místo nich se vloží nová kontrola. Bude to fungovat na postup 4-5 (nové číslování), ale zase se tím úplně zjednoduší postup 3-4. Přemýšlíme co je větší ztráta, ale přece jen ten postup 4-5 je pro celou situaci důležitější, a tak končíme s Danem hovor s rozhodnutím, že kontroly 4 a 5 rušíme a přidáme novou. Dan měl za úkol upravit tratě a já mapu.
Úpravy mapy a tratí, které proběhly v den tisku (vlevo D21SF a vpravo H21SF)
Rovnou volám do Žaketu a prosím o pozastavení tisku semifinále – akorát to SyOn posílal do tiskárny, takže alespoň papír se podařilo zachránit, když už ne čas, který strávil nad skládáním tiskového pdf. Dál se ozývám Pepovi a ptám se, jestli zvládne, když do jeho plánu přidám jednu kontrolu navíc, která nebude na žádné roznosové mapě a bude potřeba ji roznést před SF a hned jak skončí SF, tak se může sebrat. No asi nikdo by v této situaci nebyl nadšen, ale právě takto začíná historie legendární kontroly 74, která na svém místě byla jen hodinu.
Ok, tak tohle bychom asi měli, jen mě stále nahlodával ten postup 3-4. Dan mi k tomu poslal zprávu: “lepší by bylo ještě na jihu zavřít tu uličku s kanopou, ale kašlem na to”. Přemýšlel jsem o tom asi 15 minut a pak jsem se znovu obrátil na Pepu. “Hele, koukal jsem v harmonogramu, že tam máš 2 lidi na sběr fáborků E1. Co kdyby mi ještě o hodinu navíc pohlídali jednoho švába a pak by šli teprve sbírat fáborky?”. No, tak je asi jasné, jak to dopadlo. Takže zakresluji švába do mapy na ještě možná lepší místo, než navrhoval Dan a jemu to posílám jen na kontrolu. Dan souhlasil a jen připomínal, že se to musí mezi SF a COT sebrat. Ještě jednou vše kontroluji i na Panoramě a pak Pepovi potvrzuji, aby s tím počítal. Do Žaketu posílám novou verzi tratí SF a pomalu rovnou vyrážím mapy vyzvednout.
Na poslední chvíli přidaný šváb do tratí semifinále
Další následky lešení
Vyřešili jsme problém v semifinále a to tak, že na tom tolik neutrpěly tratě (I když Glóňa s Roudňákem by asi úplně nesouhlasili). Ale to není všechno. Je nutné opravit všechny další podklady, které už jsem různým úsekům předal. Komunikuji tedy s IT a zasílám nové xml se sledy kontrol. Volám také Košíkovi, že dodám nové podklady pro GPS, které už byly hotové. Stejně tak posíláme nové tratě a rozměřené varianty do streamovacího týmu.
Zbývá nám ještě promyslet jak to vyznačit do map pro COT. Zahloubal jsem se do Pravidel OB a objevil tam bod 15.2. “Změny, které se v terénu objevily od doby vydání mapy, a které mohou mít vliv na regulérnost závodu, musí být v mapě dotištěny (dokresleny) nebo musí být mapa s vyznačením změn vyvěšena na startu”.
Zaujalo mě zejména to slovo “dokresleny”, z toho jsem si vzal, že je přípustné naši situaci vyřešit tak, že místo lešení zakreslíme fixou do mapy. Ale máme použít fialovou? No zkouším to v papírnictví a nakonec nejlepší výsledek podává černá fixa, i když schody stále trochu prosvítají. Pokud by ale dle pravidel stačilo mít informaci jen vyvěšenou na startu, tak naše zakreslení + vyvěšení na startu bude určitě dostatečné.
Odpoledne narážím na poslední pecku “akce lešení” a rovnou píšu Danovi: “tyjo tím místem vedou i fáborky”. A to už prostě člověk nevymyslí. Jak moc vlastně dokáže jedno malé lešení ovlivnit závod. A přitom taková blbost. Pořizuji tedy ještě fialovou fixu v odstínu CMYK 20 100 0 0 a přemýšlím co s tím. Přece nebudeme překreslovat fáborky na 116 mapách (v HDR máme hodně vakantů a na každého závodníka navíc počítáme s mapou navíc pro doprovod). Rozhoduji se nakonec, že pro 10 dětí v DH10F kategoriích to překreslíme a u HDR budeme věřit doprovodu, že zvládne dítěti situaci vysvětlit a na start připravíme samostatnou informaci pro fáborkové kategorie.
Informace, kterou závodníci Czech O-Tour E2 dostali na startu
Ve čtvrtek večer, kromě balení jsem tedy začernil prvních asi 200 map a už jsem měl fakt dost, tak jsem si řekl, že to nechám na páteční odpoledne či večer. V pátek jsem tedy, zatímco ostatní ze sportovní sekce mlíkovali terén, sedl do kavárny a hodinu vytvářel dva informační plakáty na start, který jsme si nechali ještě přes noc v Třebíči vytisknout. Večer se pak sešlo v našem pokoji na ubytovně asi 10 lidí a postupně jsme se střídali u zabarvování schodů, se kterým jsme skončili někdy po 11h večer. Takže tímto děkujeme stavebnímu úřadu Třebíč, za tak rychlé schválení a povolení stavby.
Den závodu
Během pátku se do terénu rozmístilo 95% všech červenobílých pásek a rozvezlo několik plotů, aby toho v sobotu bylo na práci co nejméně. Sešli jsme se před sedmou a krátce poté už vyráželi roznašeči do prostoru. Asi nemá smysl detailně popisovat, jak probíhal celý den, protože to by byl tento článek ještě 2x delší. Pro ukázku, jak jsme se s Přemkem na den připravovali sem přidám alespoň naše minutovníky, kde jsme si označili kdo kde a kdy bude, což jsme si pak během dne odškrtávali jako hotové.
Minutovníky hlavních rozhodčích
Stejné časy v kvalifikaci
Z každé kvalifikační skupiny postupuje 6 závodníků do semifinále. V soutěžním řádu je přesně vypsaný klíč, podle kterého se postupuje, který jsem převzal do pokynů – jen formuloval trochu čitelněji. Soutěžní řád dále říká, že pokud skončí na postupovém místě více závodníků se stejným časem, postupují všichni a pro určení, do které semifinálové skupiny, se použije jejich pořadí ve Sprintovém rankingu. Už z tohoto důvodu jsem cítil, že mít připravenou konírnu jen pro 6 závodníků by byla chyba. Z pořadatelského týmu znělo “to si kdyžtak stoupnou vedle toho stanu” a podobně, ale trval jsem na svém a požadoval jsem, abychom měli navíc 3×3 m stan a veškeré vybavení konírny měli alespoň 8x – to je snad už naprostá jistota.
Martin Štoudek, který je v pořádání KO sprintů ostřílený, jak nikdo v Česku, prohlásil: “To spíš na nás zítra spadne meteorit, než aby bylo 8 lidí v konírně”, ale připraveni jsme byli. A je dobře, že jsme byli. Už když se blížil konec kvalifikace, tak jsem začal cítit, že moje chvíle přijde. Nejdřív se v jedné ženské skupině utvořila dvojice závodnic na 6. místě, ale pak se totéž stalo také v mužích. A v další mužské kvalifikaci skončili na 6. místě hned 3 závodníci. To je neuvěřitelná souhra náhod, protože na jiných postupových místech nikdo stejný čas neměl, jen na tom 6. zrovna tolik lidí. Čas od času jsem se kouknul na oblohu, jestli na nás nepadá meteorit a začal vymýšlet, jak situaci řešit. Hodně záleželo na tom, ve kterých kvalifikačních skupinách ty shodné časy na 6. místě byly. Protože se klidně mohlo stát, že rozdělení do skupin mužských semifinále stále vyjde na 7, 7 a 7 závodníků.
No tak jsme se dali do počítání. Dušan Hýbl, který už také nesedí u IT KO sprintu poprvé, počítal v excelu a já na papíře. Oba jsme došli ke stejnému výsledku, že by mělo být v semifinálových skupinách 6-7-8 závodníků. Na mě teď bylo tuto situaci správně uchopit. A přitom by úplně stačilo, kdyby se H21QB jmenovalo H21QC a naopak a vyšlo by to na 7-7-7.
Samozřejmě jsem se jako první poradil s Danem, který akorát kontroloval prostor semifinále. Mluvil jsem s Romanem Zbrankem, ten se přikláněl spíš ponechání dle soutěžního řádu . Rozhovor jsem vedl také s Radimem Hoškem, který mě doporučoval skupiny rozřadit na 7-7-7 s odkazem na pravidla IOF, kde je tato skutečnost umožněna a uplatnila se například na MS 2024 v Edinburghu. Myslím, že někdo mi dokonce navrhoval nechat rozhodnutí na závodnících.
Sedl jsem si na chvíli také ke skupině reprezentantů, kteří měli samozřejmě postupy už dávno spočítané a ti úplně sjednocení nebyli. Kuba Glonek se pohoršoval nad tím, že bych skupiny nesrovnal, zatímco Tomáš Křivda už vytahoval z kapsy 400 Kč, tužku a papír. Věřím, že to bylo spíše ve srandě, ale opravdu. Kdybych ty skupiny srovnal na 7-7-7, tak přeci kdokoliv z té 2. semifinálové skupiny může podat protest a ten by musel být uznán, protože by to bylo přímé porušení sportovních dokumentů a pokynů pořadateli.
Nejen, že jsem o protesty nestál, rozhodně jsem nechtěl, aby byl závod zrušen a v kontextu harmonogramu dne jsme si nemohli dovolit závod ani nějak časově odsouvat, protože pak bychom zatáhli Czech O-Tour do tmy. Rozhodl jsem se zůstat na straně bezpečnosti, byť jsem vnitřně věděl, že férovější řešení je jiné. To už ale nebylo na mě, ale spíše na soutěžní komisi, aby v příští verzi soutěžního řádu tuto část upravili tak, aby měl HR možnost do rozdělení v takových situacích zasáhnout.
Rozhodl jsem se nicméně, že by bylo vhodné závodníky se svým uvažováním a postupem seznámit. Proto jsem po uzavření karantény SF všechny přítomné závodníky mužských semifinálí svolal a ten proud myšlenek, který jsem zde popisoval, jim sdělil. Jestli to pomohlo nebo ne, nevím, ale přišlo mi to vhodné.
Finále
Během semifinále se už naštěstí nestala žádná nepředvídaná situace a vše proběhlo bez problémů. To znamená, že v ženách a následně i v mužích nám do finále postoupili vždy 2 závodníci, a tak se v obou finálích představil už standardní počet závodníků, tedy 6.
Také ve finále nenastal žádný pořadatelský zádrhel, a tak jsem po doběhu posledních mohl vnitřně slavit své první odrozhodcované MČR. Práce samozřejmě ještě nekončila a různé úkoly se se mnou táhly ještě několik dní (jako například tato case study), ale vnitřně už jsem cítil, že mám hotovo.
Czech O-Tour E2
Zatímco probíhalo vyhlášení, kterého jsem byl účasten, Přemek za mě důkladně plnil pozici kontrolora startu E2 a závodu pro nepostupující z kvalifikace. Závod se rozběhl bez zádrhelů, a tak jsem po chvíli mohl udělat to, co mám na pořádání závodů asi nejradši – jít se podívat do terénu. Pro mě je to vždycky radost, když vidím, že za tím, jak se lidi v lese či městě pohybují, stojí moje práce. Samozřejmě tratě stavěl Dan a jeho podíl v tomto je mnohem větší, ale přecejen jsem taky nějakým tím nápadem a konzultací sem tam přispěl. Mohl jsem si tak užít zbytek dne víceméně relaxem, protože mi snad tentokrát ani jednou nezvonil telefon, že by mi IT hlásilo nějaký problém v cíli.
Pak už jen vyčíst posledního závodníka, začít sklízet město, zabalit materiál a tak před desátou už jsem byl doma. Nabitý ze závodu a s pocitem dobře odvedené práce. Ale příště mi asi bude stačit jen ten COT.
Pokud se našel někdo, kdo to dočetl až sem a chtěli byste mi k tomu něco dodat, zeptat se či dát nějakou zpětnou vazbu. Budu rád, když se mi ozvete na platformě, kterou spolu běžně komunikujeme či případně na mail rozhodci@o-tour.cz a nebo úplně nejlépe – osobně na závodech. Ideálně na takových, které nepořádám. 🙂