Orienťáci neváhali s první pomocí, děkujeme!

22. 8. 2023

Letní kolo Kwak Czech O-Tour a Světového poháru na Kokořínsku nabídlo skvělé terény. Bohužel se závody neobešly bez zranění, děkujeme všem, kteří na trati pomohli zraněným závodníkům.

Déšť, mokro, kluzké strmé svahy a vysoké pískovcové skály. Lesní etapy Czech O-Tour se také vlivem počasí staly nebezpečným místem, kde všichni závodníci museli dávat maximální pozor, aby nedošlo k nějakému vážnějšímu úrazu. Od pátku do neděle zdravotnická služba v aréně či v cíli závodu provedla téměř 50 ošetření, jednalo se nejčastěji o odřeniny, drobné tržné ranky, podvrtnutí kotníků a kolen nebo poranění očí.

Rizika pískovcových skal a nedostupnosti horské služby jsme si uvědomovali, a tak byla přímo na místě sanitka i terénní čtyřkolka, která se může dostat i na hůře přístupná místa v lese. Čtyřkolka vyrážela do terénu dvakrát. V pátek k pohmoždění bederní páteře s následným odvozem na urgentní příjem v České Lípě, v sobotu pro závodníka, který sklouzl ze skály a byl transportován s podezřením na zranění páteře do nemocnice v Liberci.

“Informace o úrazu jsme dostali od závodníka, který doběhl do arény. Místo úrazu bylo ve velmi nepřístupném terénu, jednak vzhledem k poloze kontroly  ve svahu a  také vzhledem  k  podmáčené a strmé lesní příjezdové cestě.  Vyproštění velmi pomohlo vybavení a spolupráce s Českým červeným křížem, kdy jsme pro závodníka mohli vyrazit přímo z arény se čtyřkolkou, vozíkem a vakuovou matrací a pevnou nosící vanou a nemuseli čekat na příjezd ZZS.  I tak se nám ale nepodařilo dojet až na místo úrazu. Proto jsme využili pomoci asi osmi závodníků, kteří vynesli zraněného ze svahu nahoru ke čtyřkolce. Stav závodníka vyžadoval přesun do spádového traumacentra. Předání ZZS proběhlo již  dole pod kopcem, kam vůz ZZS zvládnul dojet. Poučením pro pořadatele závodů  OB, zejména v nepřístupném terénu a bez dosahu horské služby by mělo být vždy heslo ” štěstí přeje připraveným”, a to i za cenu nějaké té koruny za adekvátní zdravotnické  zabezpečení navíc,” přiblížila hlavní lékařka z pořadatelského týmu Katka Matějů.

Ještě před příjezdem záchranářů provedli první pomoc zraněnému závodníkovi další běžci, kteří přerušili svůj vlastní závod a neváhali pomoci. Mezi nimi i Petra Kleinová, shodou okolností lékařka: “Určitě by se každý zachoval stejně, vždyť to byly závody pro veřejnost a pro radost a ne žádný SP. Hledala jsem pátou kontrolu a slyšela volat kluka, zda někdo nemá telefon, že je tu zranění. Ukázal mi na mapě to místo a já tam tedy běžela. Brzy přijeli na čtyřkolce záchranáři, nakonec přišli s pevnými nosítky a zraněného vynesli chlapi nahoru z rokle.”

Jako první byl u zraněného Jirka Martan, o své silné zážitky se neváhal podělit: “Šplhám ke kontrole, strání na kolmo, od jihu. Je šero, půl šesté, permanentně mží a padá mlha. Strašnej, ale fakt strašnej kopec, který končí vyvřelým výchozem, asi ze znělce. Klouže to, už jsem skoro pod skálou, která může mít 8-10 metrů, asi bývalý lom, říkám si, a řeším zde zleva nebo zprava, jak se dostanu ke skále nad lomem, kde je kontrola. Volím pravou stranu hrany lomu, kde se o něco snažím, ale nebyla to dobrá volba, kontrolu stále nevidím, trpím… Najednou, zcela nečekaně a nekompromisně, zprava sjíždí k horní hraně lomu člověk. Nenadává jako já, neřve, nic, jen se sune k té desetimetrové hloubce, zrychluje a – najednou a definitivně gravitace vítězí, podrazí tělo, které padá po hlavě do lomu. Ticho, opravdu dlouhé ticho. Říkám si, že se mi to třeba zdálo nebo že se zachytil o nějaký strom, větev, jako je to v těch filmech… Ale nic z toho. Za chvíli zazní tupá rána, jak dopadlo tělo a chvíli na to zaduní i několik padajících kamenů. Vyškrábu se nad lom, najednou to jde, a dole vidím bezvládné tělo. Řvu, dost, abych ho probral, abych se dořval nějaké pomoci. Nevypadá to dobře, žádné reakce, zjišťuji zda dýchá. Nedýchá. Po zhruba pěti minutách mého “pseudozachraňování” přichází k vědomí a začíná pomalu, ale jistě komunikovat. Někde mezitím doběhli kluci do cíle a zalarmovali pomoc. Je to tvrďák, chce najednou pokračovat v závodě, ať mu pomůžu najít tu kontrolu a pak už to prý nějak doběhne. Říkám mu, že si ještě musím chvíli odpočinout, že je toho na mě docela dost… Pomohl také Tomáš Poloprutský, který vyrazil hledat člověka s telefonem a kupodivu – našel nejen telefon, ale i jeho majitelku, takže už jsme na zraněného tři.  Náš záchránářský tým rozšířila i Petra z Teplic, lékařka, takže hned to bylo o další řád veselejší, jak pro zraněného, tak i pro mě. Pak dorazila čtyřkolka z cíle s Káťou Matějů a záchranářem, kteří definitivně převzali řízení nezbytných aktivit a zcela rutinně zajistili to potřebné – zafixování v nafukovacím vaku, infuze, přenos, převoz, komunikace s IZS atd. Za hodinu a půl od pádu je Miloš v sanitce směr Liberec a mně je hrozná zima.”

Sám zraněný z liberecké nemocnice děkuje všem, kteří se na záchranné akci podíleli.

My také děkujeme všem závodníkům,
kteří pomohli zraněným závodníkům na trati.
Správně provedená první pomoc
a fair play jsou v orientačním běhu zásadní!

Prostor sedmé kontroly, místo úrazu při sklouznutí ze skály

Prostor sedmé kontroly, místo úrazu při sklouznutí ze skály